Vláda Marie Terezie a jejího syna Josefa II. nám nezanechala jen tu, pro některé žáky zatracovanou, povinnou školní docházku, ale prosadila i jiné osvícenecké reformy. Na jednu z nich, kterou bylo zavedení a následně rozšířené pěstování brambor, se zaměřili osmáci a deváťáci v projektu „Hurá! Brambory!“. Jejich výzkum propojil dějepis, český jazyk, matematiku, i chemii a výuku cizích jazyků. Všichni výborně spolupracovali, počítali, vyhledávali a ověřovali a na závěr si vyzkoušeli i manufakturní prvky výroby v kuchyni. Výstupem byly lahodné bramborové placičky s marmeládou z dívčí dílny a pikantní bramboráčky chlapců. Sice jsme zjistili, že nejlepší a všemi milované bramborové hranolky mají svůj původ v Belgii, ale naše placičky a bramboráčky z Horního Tanvaldu by jim mohly hravě konkurovat.
(Ivana Horčičková)